energo- informační preparáty

preparáty P-M

 

  Voda jako zdroj života už v dřívějších dobách přitahovala lidský rozum, neboť nic tak člověka nevzrušuje, jako život sám.
  S vodou je spojeno vše živé na planetě. Podle mínění ruského vědce V. I. Vernadského se voda biosféry jeví jako samostatný, otevřený systém, udržující existenci života na Zemi. Všechny živé organizmy v sobě mají 70 - 90% vody. Nejvíce vody má člověk v mozku - 90%, v krvi  - asi 81% a ve svalech - 75%. Kůže a játra obsahují 70% vody a v kostech jí je asi 20%.
  Obsah vody převyšuje obsah jakékoliv látky v organizmu průměrně milionkrát. Voda je nejrozšířenější a nejobvyklejší součást přírody, se kterou se člověk setkává denně po celý život  nejdůležitější a nejneobyčejnější ze všeho, co věda zná.  Voda je velmi neobvyklá i z hlediska fyzikálně-chemických vlastností a má nejvíc anomálií.
  První, nejvíce ohromující vlastnost vody spočívá v tom, že je jedinečnou látkou na naší planetě, která se v obvyklých podmínkách teploty a tlaku vyskytuje ve všech skupenstvích: tuhém, kapalném i plynném.  Voda má výjimečně vysokou tepelnou jímavost ve srovnání s jinými kapalnými i pevnými těly - 4,18 J. Proto v noci a také při přechodu z léta do zimy, voda chladne pomalu. Ve dne nebo při přechodu zimy do léta, se také pomalu ohřívá a tím se stává regulátorem teploty na zeměkouli.
  Jiná zvláštnost vody je neobyčejně vysoká skrytá teplota odpařování i tání, tzn. množství tepla, které je zapotřebí ke změně skupenství vody. Například skrytá teplota odpařování u vody je téměř 8x větší, než u lihu, a u tání je to více než 27x.
 Naprosto nečekanou anomálií vody je její bod zamrzání a varu. Chceme-li se podívat na spojení vodíku s jinými prvky - sírou, selenem, tellurem - zpozorujeme tyto zákonitosti: čím vyšší je bod zamrzání, tím vyšší je i bod tání. 
 
  Voda se z této řady vyděluje a tyto zákonitosti narušuje. Nejvíce udivuje  překvapující a neočekávaná vlastnost vody - změna její hustoty v závislosti na změně teploty. Hustota vody neubývá při přechodu z pevného do kapalného stavu, tak jako u jiných prvků, ale naopak narůstá. Proto vodstvo nezamrzá až do dna.  Voda se uplatňuje také jako katalyzátor. Při nedostatku vláhy mnohé reakce prakticky neprobíhají.
  Voda je velmi přizpůsobivá, reaktivní látka. Díky svým vlastnostem je unikátním rozpouštědlem více solí a dalších látek, než ostatní tekutiny, okysličuje téměř všechny kovy a rozrušuje nejtvrdší horniny.
  Existuje mnoho jiných zvláštností vody: vodivost tepla, pronikání elektrického proudu (závisí na tlaku), koeficient vzlínání.
 Vzniká otázka: jak objasnit tyto anomálie? Cesta k vysvětlení, v souladu se současnými objevy, spočívá ve vytváření zvláštních struktur pomocí molekul vody. Voda  to není jen prostá molekula složená ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku.
  Díky takové dipólní struktuře (záporné a kladné póly se přitahují) se molekuly vody spojují do asociátů různých geometrických tvarů s obsahem 2 - 6 molekul, které se ve většině případů během okamžiku rozpadají a vzápětí vytvářejí nová spojení. Vzájemná spojení molekul vody skýtají mnohem více anomálních vlastností. Ale jak objasnit „paměť“ vody, schopnost hromadit energii, přeměňovat se z neutrální na „živou“ nebo „mrtvou“, když se asociáty okamžitě rozpadají a vytváří se nové?  Odpovědi na tyto otázky našli ruští vědci, kteří koncem 20. století završili a zaregistrovali řadu objevů s experimentálním potvrzením heterogenity fyzikálního složení vody.
  Ve vodě byla dokázána přítomnost jak nanodutin, tak i stabilních objemných asociátů molekul vody, schopných  informací energetické interakce s prostředím. Tedy schopných ukládat i předávat akumulovanou energii a informaci podle zákonů kvantové fyziky. Voda je dynamicky fraktální (strukturně uspořádaný) heterogenní systém, ve kterém probíhají neustálé přechody molekul vody mezi volným stavem a její vazebnou fází. Všechny fyzikální i chemické vlastnosti vody se určují stavem a organizovanou strukturou její vazebné fáze. Ta je jádrem v utváření vody jako látky vůbec, je její „vizitkou“. 
 
 Volná voda obsahuje ojedinělé skupiny 2 - 6 molekul, které nemají tak pevnou vazbu ani hustotu. Díky elektrostatickému vzájemnému působení se tyto skupiny mohou spojovat a tvořit asociáty vázané vody s vysokou hustotou. S pomocí rentgenu struktur a jejich analýzou, bylo zjištěno, že základní jednotkou jsou pentamery (forma „značky kvality“ v SSSR) molekul vody, sloučených do jedné oblasti.
 Uvnitř této oblasti se díky elektronům formuje velmi silná intramolekulární vodíková vazba, a zvenku, na povrchu této oblasti, jde o méně silnou molekulární soudržnost.
 Díky rozdílu hodnot elektřiny ve vnější a vnitřní oblasti, vytváří se lokální gradient pole o napětí 10 na 8 V/cm, který přitahuje volné elektrony z atmosféry a hromadí je na vnější hranici asociátu i v přilehlých nanodutinách. Takto voda kumuluje energii. Předává ji organizmu, do kterého vstoupí. Čím více má voda asociátů , tím více energie může nahromadit. V přírodě podíl asociátů čítá kolem 0,04%. S pomocí různých postupů je možné jejich podíl zvýšit na 1 - 2%. V organizmu člověka  podíl spojené vody dosahuje 10 - 20%.
  Řetězy asociátů vody se rozmísťují podél energetických drah lidského těla a koncentrují se v akupunkturních bodech.  Vazby asociátů vytváří sítě na povrchu membrán a „energetickém depu buněk“  mitochondriích. Všechny části organizmu, buňkou počínaje a celým systémem konče, obsahují ve své soustavě oblast spojované vody. Ta plní roli prostředníka mezi vnějším prostředím a organizmem, předává energii z okolního prostředí do biochemických systémů a jejich řízení.
  Kromě toho, tato voda je hlavně základem předání informačních signálů zvenčí i zevnitř organizmu. Jakákoli vnější nebo vnitřní  změna prostředí se bude fixovat ve struktuře pentametru. Kód této informace je podle zákonů kvantové fyziky předán jak každé buňce, tak organizmu jako celku.
  Dříve, ještě před bouřlivým rozvojem technogenní civilizace, byla přízemní vrstva vzduchu nasycena energií v podobě toku volných elektronů, které stoupaly z půdních koloidů při jeho periodickém zvlhčování a vysychání. Prudký úbytek otevřených ploch se zavlaženou půdou, pokrytí půdy asfaltem a betonem, pohlcování volných elektronů syntetickými materiály, plazmovou a elektronickou technikou, snížení hladiny spodních vod,  to vše vedlo k poklesu intenzity objemu elektronů a způsobilo jejich deficit v organizmu i primárních receptorech.
 Prudce stoupla nemocnost, spojena s napětím regulačního systému organizmu, které se projevuje poruchami metabolizmu, aterosklerózou, syndromem chronické únavy, atd.
  V těchto podmínkách jsou nepříliš efektivní nejen lékařské metody prevence a léčení, ale i klasické způsoby,  fyzická cvičení, otužování a fototerapie. Tak jako tak se hlavní příčina změn zdravotního stavu, deficit elektronů (energie), neodstraní. 
 
  Jak současnou situaci vyřešit?  
Ruští vědci během posledních dvaceti let ve výsledku aktivního výzkumu role a mechanizmu účinku vody na lidský a zvířecí organizmus zjistili, že fáze spojené vody, její vysokoenergetické strukturované stavy, opravují průběh a intenzitu metabolických procesů v buňce. Voda udržuje jistou energetickou hladinu v buňkách, obnovuje a ochraňuje přírodní rytmy všech procesů, synchronizuje je v souladu s celkovým rytmem organizmu, spouští procesy dělení normálních buněk a smrt poškozených, zabezpečuje dobrý provozní stav bílkovin - enzymů, takže v celku normalizuje činnost celého organizmu.
 Na základě teoretických a praktických výsledků byly rozpracovány a vyrobeny energo - informační vodní preparáty, které mají zvýšený obsah vysokoenergetické fáze „spojené“ vody.
  Ta sbírá energii volných elektronů z atmosféry. Při vstupu do organizmu voda předá energii v podobě elektronového vichru podobným strukturám vnitřní tekutiny nebo receptorům volných elektronů erytrocytů. V souladu se zákony kvantové fyziky se energie dostává tam, kde je nejvíce potřebná a kde její deficit brzdí procesy životních funkcí, v důsledku čehož vznikají nemoci. Elektronové vichry současně s energií roznáší informaci každé buňce o stavu celého systému, jeho korekci a probíhajících změnách v celém organizmu, synchronizují práci mnoha biochemických procesů.
  Informace a energie jsou předány v okamžiku a  v  celém objemu (holograficky), ale pro přestavbu práce buňky, orgánu, systému, je potřeba nějaký čas, protože rychlost biochemických reakcí je mnohem pomalejší. Ke zničení všech defektních bílkovin a vytvoření nových je v průměrném organizmu potřebný čas okolo třech měsíců. V každém konkrétním případě se čas, dávky i doba užívání preparátů liší. Vychází ze stavu a stupně narušení metabolických procesů.
 
VODA MÁ PAMĚŤ- VIDEO
 
TOPlist